Po schodech chodí naprostá většina z nás každý den, ať už doma nebo v práci. I ti, kteří mají přízemní dům, mají půdu či sklep, obvykle obojí. Staly se tak běžnou součástí našich životů, že je prakticky již nevnímáme.
Tomu samozřejmě napomáhá i svalová paměť, kterou jsme si za ty roky vytvořili, a díky které je pro nás chůze po schodech, ať už nahoru či dolů, téměř automatická. Zvláště proto, že jsou dnes schodiště standardizovaná, což znamená, že mají stejnou hloubku i výšku jednotlivých schodů a stejný je i jejich počet.
Ovšem i dnes najdeme nějaké netypické druhy, které však dříve byly běžné. Typickým příkladem jsou točité schody. Ty se dnes již nestaví, tedy pokud to není nutné z hlediska ušetření místa, avšak ve starých budovách jich najdeme poměrně dost. Proč se však již nestaví, když byly tak obvyklé?
Hlavním důvodem je to, že jejich nevýhody začaly převažovat nad výhodami. Tou hlavní totiž byla obrana daného místa. Stejně jako dnes, i dříve byla většina lidí praváci. A svou zbraň samozřejmě drželi ve své dominantní ruce. To poskytovalo výhodu obráncům, neboť ti měli svou pravou stranu u vnějšího okraje schodiště, oproti útočníkům, kteří ji měli u vnitřního. Tento důvod však opadl s vynálezem střelných zbraní.
A pokud jde o nevýhody točitého schodiště Fa-havlicek.cz, tak ty může říci každý, kdo po něm někdy šel. Chůze je najednou mnohem méně jistá, máme strach, že šlápneme do prázdna, neboť hloubka schodu a tedy i plocha, na kterou můžeme položit nohu, se mění prakticky s každým krokem. Nelze se tedy divit, že se na nich stává podstatně více nehod.
Je tedy jen pochopitelné, že v současné době ustoupily klasickému modernímu typu, který otáčení řeší plošinou uprostřed, kde se následně pokračuje v pravém úhlu. Chůze po něm je tedy podstatně snazší a především bezpečnější. A to je to, na čem záleží nejvíce.